Well, I'll probably never be a famous portrait artist. The main reason is that I fail to capture the facial expression. All my models look somewhat pissed off in the picture. But they really have no reason to be.
Actually, this time I intended to paint something different. The original plan was from Greek mythology - the head of Medusa. However, instead of Medusa, a muse arrived and guided my brush down an entirely different path. Better? Worse? Hard to say. Did something awakened in me that was buried in the deep layers of consciousness? Or did I just see this lady in the supermarket and a memory surfaced? Whatever the case may be. I'll use my favorite quote: results matter, not methods.
And as usual, shall we add a story to the image?
Victoria was going through a difficult period in her life. Years of suppressed emotions were finally breaking through, reflected in her gaze full of bitterness and disappointment. She futilely fought for recognition in a world that didn't want to take her seriously. Her blazing orange hair was her only spark of freedom - wild and unmistakable, just like her inner defiance…
I'm afraid I won't get much more out of this 😊
No, asi nebudu nikdy slavným portrétistou. Hlavní důvod je tem že se mi nedaří vystihnout výraz tváře. Všechny moje modelky vypadají na obrázku tak nějak nasraně. Ale opravdu k tomu nemají důvod.
Vlastně, i tentokrát jsem chtěl malovat něco jiného. Původní záměr byl z řecké mytologie ‒ hlava Medůzy. Nicméně namísto Medůzy se dostavila múza, která vedla můj štětec úplně jinou cestou. Lepší? Horší? Těžko říct. Probudilo se ve mě něco, co bylo zasuté v hlubokých vrstvách povědomí? Nebo jsem tu paní potkal v supermarketu a vyskočila jen nějaké vzpomínka? Ať je to jak chce. Použiju na to svůj oblíbený citát: důležité jsou výsledky, ne metody.
A jako obvykle přidáme k obrazu příběh?
Viktorie prožívala těžké období svého života. Roky potlačované emoce se konečně začaly deroucí ven, což se odráželo v jejím pohledu plném hořkosti a zklamání. Marně bojovala za uznání ve světě, který ji nechtěl brát vážně. Její zářivě oranžové vlasy byly její jediné vzplanutí svobody ‒ divoké a nepřehlédnutelné, stejně jako její vnitřní vzdor…
Obávám se, že více z toho už nedostanu 😊
A glimpse "into the kitchen". Half-finished work and smeared colors on the palette. Actually, the palette itself has something artistic about it.
Ještě pohled „do kuchyně“. Na půl rozdělaná práce a rozpatlané barvy na paletě. Vlastně i ta paleta sama o sobě má v sobě něco výtvarného.
Thank you for taking the time to read this post, if you have any questions, criticisms or suggestions I would appreciate it if you would throw them in the comments box
